Tak se mi vše sešlo... Převodník od Mrnůštíka, galusky od Tufa... takže popořadě:
1) převod - vyzkoušel jsem kombinaci 43 zubů vpředu a 16 vzadu. Je to jako 53/19,7 a řetěz je přiměřeně napnutý respektive nepříliš plandající, 17zubů by to asi nevzalo. Využil jsem halflink, tj půlčlánek řetězu. Pro příště vím, že se prověšení až tak moc bát nemusím, celkem to nevadí a ani to blbě nevypadá. Ostatně jde o 6mm (polovina z 12,7mm) a to se až tak vleze. Dobré zjištění pro příště.
2) převodník - namontován tedy zvenku, na úúúzkou osu. V důsledku to znamenalo, že jsem musel dát podložky také zvenku, aby šrouby neškrtaly o rám. Pro příště - není třeba se obávat, že namontování převodníku dovnitř bude nexistencí vnějšího neestetické. Vůbec to nevadí - potvrzuji si to u adamova kola na klikách Truvativ Touro.
3) galusky... jsou to papíráčky, teda, a hlavně jsem užaslí z nalepovací pásky Tufo. Fantastickej nápad!!! Jednoduchá a přesná montáž. Když hustím na minimální tlak 8atm (!!!) tak zavírám oči, kdyby to bouchlo... Nevím, jestli můžu těm favoritovskejm ráfků udělat to, že tam naperu těch 12atm...
4) torpedo k rámu uchycuju pomocí nejmenší objímky a starého šroubu z brzdového špalíku - je imbusový, hezčí než obyč originál.
No a s rozechvěním vyrážím. Kolo je neskutečně lehké a jednoduché do ruky. Galusky mají tření rovno nule. Ze sedla kolo uletí pod zadkem. Zkouším brzdit. Mno... torpédo... nejdřív to moc nebrzdí, pak víc a pak najednou smyk. Aha. Bude to citovka. Během pěti minut mne opouší ostych, a vyrážím na cyklostezku. Jede to nádherně. Šotolina překvapivě v pohodě, jen lítají kamínky do stran jak z projektilu.
Na vltavské cyklostezce registruji první užaslé pohledy. Vypadám asi jako kdybych ukradl kolo na krasojízdu. Postupně přicházím na to, jak je singlespeed neskutečně logický na pohyb po městě. Nenacházím nic, co by mne omezovalo.
Dávám si presso, mattonku a za šera dokopce zpět. Pohoda. Je mi strašně dobře.
Druhý den vyrážím dál - Krč, Vltava, Kampa, Letná, Pražský hrad, Petřín, tam serpentinama dolů (to teda nic moc) a zase na kafe. Opět neskutečně příjemný pocit z nerušené jízdy. Kouzlo dle mne dělají ty nabušené galusky a pohodlná řídítka. Převod nijak neomezuje(!). Jen kostky na Kampě jsou vražedný.
Další den už jedu do práce na kole. Kupuju v Lidlu tašku přes rameno za 200kč - prostě Messenger, že - navíc má nápis URBAN :o) a opět - zjišťuji jak do města je tento způsob lepší a pohodlnější než Camelbak. Volná záda, taška až na bedrech.
Stavba se povedla, a mám tudíž velice fajn kolo. Je to vzpruha a zároveň nová radost. Všem doporučuji...
Poznámka:
Močím pod barrandovským mostem, a přichází ke mne starší pár. V očích pána okamžitě čtu stejnou úchylku...
"tak chlapče kolik ti to váží? Jeje to je krásná dráhovka... počkej co to je... ty tam máš torpédo?"
Paní skoro dojatě komentuje galusky: "víte manželovi je skoro devadesát, a kola, to je náš celý život!"
No a pak už to jede: "já si nechával stavět kolo v jednačtyřicátým u Periče. To jsem tak chodili jako kluci kolem toho jeho krámku v Karlíně to myslím bylo, a Perič povídá; Kluku ty bys chtěl kolo co? Já tak jen potáh ramenama že jako jo, a Perič povidá - a peníze; peníze máš? Nemáš co... Neboj mi to nějak uděláme."
Do toho vstupuje paní "on mi muž koupil nějaké dámské silniční kolo, těžké to bylo, já mu kradla toho Periče, to vám řeknu, já taky jednou ujela dvě hodiny!!!"
Pán se mazlí s mým Alanem a říká: "já na tom Peričovi měl dřevěný ráfky, modrý galusky Pirelli, takovej ten pákovej mechanismus místo přehazovačky. Tříkolečko to mělo. Hele a proč tam máš to torpédo?"
já na to: "protože nemám odvahu na furtošlap"
pán se usměje a povídá: "no my abychom si nezničili to cenné tříkolečko, tak jsme furtku jezdili v zimě. I jsme sundavali brzdy kvůli uchování bowdenů a lanek".
Já: "božemůj a jak jste na tom brzdili???"
Pán naprosto stejným nostalgickým hlasem: "no, chlapče, zažili jsme legrace..."
Urbanvelo je magnet na příběhy...
Žádné komentáře:
Okomentovat